Choroby kukuřice a jejich vliv na úrodu

Bc. Antonín Drda¹

¹ Zemědělský výzkum, spol. s r. o., Oddělení ochrany rostlin, Zahradní 400/1, 664 41 Troubsko

Úvod:

Kukuřice setá (Zea mays L.) patří mezi hlavní plodiny pěstované v České republice, ale i po celém světě. Její využití je velmi široké, ať už se jedná o krmivo pro dobytek ve formě siláží, surovinu pro výrobu biopaliva, nebo jako potravinu pro lidskou spotřebu. Kvůli vysoké spotřebě a hojnému pěstování, se ta těchto polích vyskytuje i velké množství negativních vlivů. Jednou z nich jsou choroby, které mohou negativně ovlivnit kvalitu a výnos úrody. V tomto článku se zaměříme na jejich projevy, příčiny a způsoby, jak těmto problémům čelit.

Choroby kořenů a stonků:

Kořenové choroby nejsou zprvu tak viditelné, jako choroby listů či palic, jsou však přinejmenším stejně tak nebezpečné. Jednou z nejčastějších kořenových chorob kukuřice je hniloba kořenů způsobena původci Pythium spp., Fusarium spp., Rhizoctonia solani a Phytophthora spp. Kořeny napadené těmito patogeny ztrácí svoji funkčnost, což vede k omezenému příjmu vody a živin. To má za následek polehání rostliny, zlomení báze a v některých případech k odumření celé rostliny. Při klíčení dochází k mokvání a hnědnutí hypokotylu a kořenů. Ochrana před touto chorobou spočívá ve fungicidním moření osiva, vyrovnané výživě a agrohygieně. Ochrana před kořenovými chorobami kukuřice zahrnuje také správnou rotaci plodin, minimalizaci zhutnění půdy a zlepšení odvodnění, což snižuje riziko rozvoje kořenových chorob.

Hniloba stonků kukuřice jsou způsobena například patogeny rodu Fusarium, Diplodia maydis a Colletotrichum graminicola a další. Ty zapříčiňují špatné klíčení osiva a v pozdějších fázích vývoje rostliny způsobují hnědé skvrny na bázi stébla a následovné zlomení rostliny. Správným zpracováním a zapravením posklizňových zbytků můžeme těmto problémům předejít.

Obrázek 1. Rzivost kukuřice (Puccinia sorghi)

Choroby listů kukuřice:

Listové choroby kukuřice mohou významně ovlivnit proces fotosyntézy rostliny a tím i produkci zrna. Většina těchto chorob se množí při teplém a vlhkém počasí. Mezi nejznámější patří Helmintosporiová spála kukuřice (Setosphaeria turcica).  Setosphaeria přezimuje na posklizňových zbytcích. Počátek infekce je latentní, během pár dní se však dokáže velmi rychle rozšířit. Napadá první listy kukuřic, následovně se šíří na listy horní. Infekce může způsobit předčasné dozrávání, menší výnos nebo úplné odumření rostliny Tato choroba se nejprve projevuje v podobě malých hnědých skvrn na listech, které se postupně zvětšují. Pokud není infekce včas léčena, může způsobit až 50% snížení výnosu. Prevence zahrnuje fungicidní ošetření a správné agrotechnické postupy.

Antraknóza, způsobená houbou Colletotrichum graminicola, se projevuje žlutými až hnědými skvrnami na listech, na nekrotické tkáni pak nalezneme černé plodnice. Houba může napadat také stonky, což má za následek rozpad cévních svazků a vadnutí rostliny. Prevence před touto chorobou je správné zpracování posklizňových zbytků a zapravení do půdy.

Rzivost kukuřice (Puccinia sorghi) se projevuje zprvu jako malé, kulaté nebo oválné žlutooranžové až hnědé skvrny, na kterých se tvoří rezavé kupky uredospor (letní výtrus rzí). Ty se tvoří na obou stranách listu a jsou potaženy tenkou blankou, která při prasknutí vypustí uredospory do okolí na jiné části rostliny a mohou výrazně snížit fotosyntetickou aktivitu jedince. Později se na listech vytvoří hnědočerné podlouhlé kupky teleutospor (zimní výtrusy rzí), z těch po přezimování vyrůstají basidie. Škodlivost rzí se projevuje zejména usycháním napadených listů, předčasným dozrávání rostliny a snížení výnosu zrna. Prevence před rzivosti zahrnuje vhodný výběr odrůdy kukuřice, odolný proti této chorobě, nebo mechanickým ošetřením ve formě fungicidního postřiku.

Obrázek 2. Průřez hálkou způsobenou napadením snětí kukuřičnou (Foto Antonín Drda)

Choroby palic:

Jednou z nejvýznamnějších chorob palic je sněť kukuřičná, způsobená houbou Ustilago maydis, může však napadat i stonky a listy, což vede k tvorbě deformací, oslabení rostliny a snížení výtěžnosti rostliny. Sněť se projevuje tvorbou nápadných, zprvu bílých, později tmavých hálek, které mohou dosahovat několikanásobku své původní velikosti. Uvnitř těchto hálek se tvoří chlamydospory, které se po prasknutí rozšiřují na okolní rostliny. Chlamydospory nejlépe klíčí při teplotě 25-30 °C. Patogen proniká do rostliny nejčastěji přes poranění, ale i přirozenými otvory. I když je tato choroba pro běžnou produkci devastující, v některých částech Latinské Ameriky pokládají vzniklé „bobule“ za velkou pochoutku zvanou „huitlacoche“, též označován jako mexický lanýž, nebo aztécký kaviár. Tu můžete v tamní gastronomii najít v několika provedeních. Je to vyhledávaná zejména pro svou zemitou a kouřovou chuť. Pro běžnou produkci zrn je tato choroba velmi závažná, kvůli snížení kvality zrn a úrody. Prevencí proti sněti jsou správné osevní postupy, a to zejména rotace plodin, nebo vhodný výběr odrůdy odolné proti této chorobě.

Jednou z nejzávažnějších chorob palic je bělorůžová hniloba obilek kukuřice, která může také napadat i stonek a kořen. Původcem této choroby je patogen Gibberella zeae. Jedná se o název pohlavního stádia rodu Fusarium. Jde o saproparazity, kteří žijí na odumřelých částech rostlin, a to na posklizňových zbytcích a čekají na oslabení rostliny, především hmyzím škůdcem. Nejčastěji se jedná o zavíječe kukuřičného (Ostrinia nubilalis), či bázlivce kukuřičného (Diabrotica virgifera). Tito škůdci narušují rostlinu žírem a poskytují chorobě vstupní bránu infekce. Choroba je nápadná svým růžovým až červeným mycéliem od špičky klasu. Původci této choroby produkují nebezpečné mykotoxiny zejména deoxynivalenol (DON), T-2 toxin, HT-2 toxin, zearalenon (ZON) a fumonisiny (FUM). Při akutní otravě mykotoxiny (mykotoxikóze) dochází k pozření velkého množství mykotoxinů najednou. To může mít za následek zvracení, průjem, dehydrataci, potíže s dýcháním a v těžkých případech i smrt. Při chronickému, tedy dlouhodobému vystavení mykotoxinů, dochází k několika zdravotním problémům. Mykotoxin jako aflatoxiny nebo ochratoxiny mohou oslabit imunitní systém zvířat, čímž zvyšují jejich náchylnost k infekcím a nemocem. Tyto mykotoxiny mohou způsobit také selhávání jater selhávání ledvin, nekrózy, fibrózy a sníženou funkci těchto orgánů. To má za následek poruchy metabolismu a detoxikace zvířete. Některé mykotoxiny, jako například fumonisiny, mohou mít neurotoxické účinky. To znamená, že mohou způsobit neurologické příznaky, jako jsou poruchy koordinace, třes, křeče, změny v chování a dokonce i smrt. Mohou způsobit také snížení příjmu potravy a narušení trávení, což má za následek sníženou tělesnou hmotnost, zpomalení růstu a horší využití živin. U hospodářských zvířat to vede k nižší produkci mléka, masa nebo vajec. Mykotoxiny mohou také způsobovat dermatologické problémy, jako jsou vyrážky, vředy nebo poškození kůže, což je viditelné především u druhů, které jsou citlivé na určité druhy toxinů. Jako prevence je považována včasná sklizeň, dodržování osevních postupů a testování krmné kukuřice na mykotoxiny

.

Obrázek 3. Sněť kukuřičná, způsobená houbou Ustilago maydis (Foto Antonín Drda)

Ochrana a prevence před houbovými patogeny:

K ochraně kukuřice je důležité kombinovat agrotechnická opatření, výběr odolných odrůd a použití chemických prostředků. Fungicidy mohou být aplikovány při prvních příznacích chorob, což pomáhá omezit jejich šíření. Například pro kontrolu rzivosti a helmintosporiózy se doporučuje aplikovat fungicidy v raných fázích vývoje, obvykle při růstu 6–8 listů kukuřice. Dodržování osevních postupů je klíčovým prvkem prevence. Zejména se doporučuje střídání plodin, což znamená, že kukuřici by neměli pěstovat několik let po sobě na stejné parcele, aby se snížilo riziko akumulace houbových patogenů, které přezimují v půdě. Další možností prevence je důkladné zapravení posklizňových zbytků do půdy, čímž se sníží množství infekčního materiálu na poli. Výběr odrůd odolných vůči hlavním houbovým chorobám výrazně zvyšuje ochranu proti infekci. Tyto odolné odrůdy mají v genetické výbavě lepší schopnost bránit se konkrétním patogenům. Kromě toho, dostatečný přísun živin (zejména draslíku, fosforu a dusíku) posiluje imunitní systém rostlin, což jim umožňuje lépe odolávat stresům, včetně houbových infekcí. Nedostatečně vyživené rostliny jsou obvykle náchylnější k chorobám. Moření osiva fungicidy poskytuje mladým rostlinám ochranu před infekcemi v raných fázích růstu a je obzvlášť účinné proti chorobám, jako je hniloba kořenů, které napadají rostliny při klíčení.

Obrázek 4. Klas kukuřice napadený Mykózou rodu Fusarium (Foto Antonín Drda)